Oceňování aktiv

K oceňování dochází při pořízení aktiva, jeho držení, spotřebě či opotřebení. Pro ocenění aktiv, ale i dluhů existuje několik oceňovacích základen:

• historická cena – cena pořízení (bez souvisejících nákladů), pořizovací cena (včetně souvisejících nákladů), vlastní náklady, nominální hodnota (u pohledávek a závazků)
• běžná (tržní) cena –cena, za kterou by byl majetek pořízen v současnosti
• realizovatelná hodnota – cena, za kterou je možno řádným prodejem prodat (pro čistou realizovatelnou hodnotu ještě mínus náklady prodeje)
• současná hodnota – ocenění v diskontované hodnotě budoucích čistých příjmů
• reálná hodnota

Historická cena

Ocenění je v cenách, které byly na pořízení aktiv vynaloženy (za minulých podmínek) a jde o skutečné pořizovací ceny nebo o skutečné vlastní náklady.

• individuální historické ceny (individuální PC, individuální vlastní náklady) – oceňujeme každou dodávku její pořizovací cenou a stejně tak každý úbytek. Tento přístup je však možný jen v omezené míře a to převážně u velkých, drahých či unikátních položek zásob. Pokud máme na skladě zásoby stejného druhu, oceňujeme zjednodušenými oceňovacími technikami (úbytek i stav na skladě, ale při nákupu se vždy zjišťují individuální pořizovací náklady):
• Metoda FIFO (= first in, first out) – nejprve se spotřebovává nejstarší dodávka. Při růstu cen dodávek vede tato metoda k tomu, že ocenění stavu zásob na skladě se přibližuje aktuální (vyšší)  tržní hodnotě (v rozvaze jsou zásoby oceněny vyšší hodnotou), zatímco náklady na prodané zboží jsou ve  výsledovce vykázány v částce nižší, což vede k vykázání vyšší hrubé marže (rozdíl mezi tržbami za prodané zboží a náklady na pořízení tohoto zboží) a lepšího výsledku hospodaření.
• Metoda LIFO (= last in, first out) – nejprve se spotřebovává nejnovější dodávka. V době růstu cen vede k vykázání nižší hrubé marže a tím i ke správnějšímu (nižšímu) výsledku hospodaření, avšak na úkor přesnějšího ohodnocení zůstatku zásob – ten je v rozvaze podhodnocen, což má vliv jak na vykázanou výši oběžných aktiv, tak na různé propočty likvidity podniku a na peněžní tok z provozní činnosti, tato metoda není v ČR dovolena.
• Metoda průměrování – cena zjištěna jako vážený aritmetický průměr z individuálních pořizovacích cen. Používá se tam, kde jsou zásoby relativně homogenní a kde není možno oceňovat každý jednotlivý fyzický tok zásoby. Hrubá marže se pohybuje někde mezi hrubou marží zjištěnou metodou LIFO a FIFO, nevznikají tak extrémní výsledky.
• Metoda pevných skladních cen a odchylek k nim – podnik si stanoví pevnou skladní cenu a při každé dodávce k ní účtuje oceňovací odchylky. Při spotřebě pak vynásobí spotřebované množství pevnou cenou za jednotku a vyčíslí poměrným procentem podíl spotřebované odchylky. Musí platit: pevná skladní cena +/– odchylky = pořizovací cena

Běžná (tržní) cena

Neboli reprodukční cena je cena, kterou by bylo nutno vynaložit, kdyby byl majetek pořizován v současnosti za existujících ekonomických podmínek (změna kupníiacute; síly, pohyb cen). Její zjišťování je administrativně pracné, majetek by se musel neustále přeceňovat, značná míra subjektivity, proto je omezená možnost použití této ceny.

Realizovatelná hodnota

Vyjadřuje výši peněžních prostředků, kterou by bylo možno získat prodejem aktiva. Pokud od této ceny ještě odečteme náklady, jedná se o čistou realizovatelnou hodnotu.

Současná hodnota

Měna nemá stejnou hodnotu teď jako za pár let, proto musíme cenu upravit - diskontujeme na současnou hodnotu. Aktivum je oceněno v současné diskontované hodnotě budoucích čistých příjmů. K diskontování se použije tržní úroková míra v době, kdy se aktivum oceňuje.

Reálná hodnota

Je částka, za niž by bylo možné vyměnit aktivum nebo vyrovnat závazek za obvyklých podmínek – pokud se s aktivem obchoduje, je touto hodnotou tržní cena.

S oceňováním aktiv se můžete obrátit na profesionály.